Dobrý tarp si koupíš rychle. Napnout ho tak, aby tě při vytrvalém dešti a bočním větru opravdu udržel v suchu, je ta skutečná práce.
Většina nocí, které se pokazí, neselže kvůli materiálu. Selžou kvůli prověšené hřebenové šňůře, příliš plochému úhlu kotvení nebo tarpu, který je o dvacet centimetrů výš, než by měl. Dobrý rigging nestojí nic kromě pár minut a trochy rutiny – a rozhoduje o tom, jestli se ráno probudíš v suchu.
Tenhle průvodce neřeší, jaký tarp si máš koupit, ale co s ním uděláš, když stojíš mezi dvěma stromy a začíná krápat.
Průběžná, nebo dělená hřebenová šňůra?
To je první a nejdůležitější rozhodnutí a určuje zbytek tvého postavení.
Průběžná hřebenová šňůra (continuous ridgeline) je jediná šňůra napnutá od stromu ke stromu. Tarp na ní visí na dvou posuvných uzlech nebo na kování a dá se po šňůře posouvat sem a tam.
- Pro: Můžeš nejdřív napnout šňůru a tarp přes ni přetáhnout – v dešti tak stavíš úplně v suchu. Tarp jde dodatečně vycentrovat. A nad sebou máš šňůru, na které může viset čelovka, ponožky a ručník.
- Proti: Průběžná šňůra se vždycky trochu prověsí, fyzikálně se tomu nedá vyhnout. Potřebuješ o něco víc šňůry a o něco víc cviku.
Dělené zavěšení (split ridgeline) tvoří dvě samostatné šňůry, každá od jednoho rohu tarpu ke stromu.
- Pro: Hřeben je pořádně napnutý, protože se nic neprověšuje. Lehčí, méně materiálu, za dobrého počasí rychleji postavené.
- Proti: Žádné posouvání, žádné stavění v suchu, žádná šňůra na věšení.
Doporučení: Když začínáš nebo jsi často venku za špatného počasí, vezmi průběžné zavěšení. Kdo chodí rychle a nalehko a počítá s hezkým počasím, je na tom líp s dělenou variantou. Spousta lidí má nakonec ve skříni obojí a rozhoduje se podle předpovědi.
Jak správně napnout hřebenovou šňůru
Tady rozhodují tři věci: výška, napětí a vycentrování.
Výška. Hřebenová šňůra tarpu patří zhruba 20 až 30 centimetrů nad ridgeline tvojí houpací sítě. Moc vysoko a déšť ti nafouká z boku. Moc nízko a při sedání do sítě do ní narazíš – a při kondenzaci ti tarp kape do obličeje.
Napětí. Šňůra musí být napnutá, ne „to půjde“. Pravidlo: když ji uprostřed zmáčkneš prstem dolů a povolí o víc než dva, tři centimetry, je moc volná. Povolená hřebenová šňůra sbírá vodu a tarp s vodní bublinou je nejrychlejší cesta k mokré noci.
Vycentrování. Tarp musí být uprostřed nad houpací sítí, ne uprostřed mezi stromy. To není totéž, jakmile mají stromy různou tloušťku nebo je terén šikmý.
K fixaci: prusíkovy uzly fungují, nic nestojí a drží. Za mokra se ale utáhnou a se studenými prsty nebo v rukavicích jsou otrava. Titanové kování jako Dutch Titanium Wasp řeší přesně tenhle problém: ovládáš ho jednou rukou, i když už v prstech nic necítíš. V létě je to pohodlí. V listopadu je to rozdíl mezi dvěma a deseti minutami.
Kotevní šňůry: podceňovaná část
O hřebeni se hodně diskutuje, na rozích se šidí. Přitom právě kotevní šňůry rozhodují, jestli tvůj tarp ve větru stojí, nebo plápolá.
- Úhel: Cílem je zhruba 45 stupňů k zemi. Výrazně plošeji a šňůra táhne tarp do strany, místo aby ho napínala. Výrazně strměji a plocha chytá moc větru.
- Délka: Dva metry na roh jsou dobrý standard. Cokoli kratšího tě nutí dát kolík přesně tam, kde leží kámen.
- Viditelnost: Reflexní kotevní šňůry nejsou hračička. O neviditelnou šňůru zakopneš přesně jednou – a obvykle přitom vytrhneš kolík.
- Napínání: Malé kování jako Hookworm nebo Ringworm nahrazuje uzly. V noci s ním dopneš, aniž bys musel hledat čelovku.
A: dopínej. Silnylon se natáhne, jakmile zvlhne, u některých tarpů o několik centimetrů. Kdo před spaním investuje ještě třicet vteřin, má ráno napnutější střechu.
Tři postavení, která bys měl umět
A-Frame. Standard: tarp symetricky přes hřebenovou šňůru, všechny čtyři rohy zakotvené na 45 stupňů. Funguje skoro vždycky, je rychlý, dobře chrání. Pokryješ s ním většinu nocí.
Porch Mode. Jedna strana se zvedne na tyčkách, druhá zůstane dole. Získáš otevřené, zastřešené zápraží na vaření a sezení. Ideální na suché, bezvětrné večery – a hned špatné, když se vítr otočí.
Storm Mode. Hřebenová šňůra co nejníž, tarp stažený skoro k zemi, návětrná strana úplně zavřená, kotevní šňůry krátké a napnuté. Přijdeš o veškeré pohodlí a získáš noc, kdy se nic nestane. Tohle postavení bys měl jednou vyzkoušet v suchu – ne poprvé ve 23 hodin v bouřce.
Pět nejčastějších chyb
- Tarp moc vysoko. Vypadá vzdušně, pouští dovnitř déšť. Radši níž, než si myslíš.
- Hřebenová šňůra moc volná. Sbírá vodu a přenáší každý pohyb na tarp.
- Kotvení moc ploché. Nejčastější důvod plápolajících rohů.
- Žádné odkapávače. Voda steče po zavěšení do houpací sítě. Krátký kus šňůrky volně uvázaný kolem zavěšení to vyřeší za méně než gram.
- Nezkontrolované stromy. Suché dřevo nad tebou je jediná věc v tomhle průvodci, která je opravdu nebezpečná. Vždycky se podívej nahoru, než cokoli napneš.
Jaký tarp na jaké použití?
Krátce, protože o to tu vlastně nejde:
- Minifly – minimální, na léto a pro počítače gramů. Malá rezerva.
- Thunderfly – univerzál s dveřmi. Na tři roční období nejrozumnější volba.
- Superfly – velká plocha, hodně ochrany, zvládne zimu i vytrvalý déšť.
- Mountainfly – když je to drsné a potřebuješ místo na vybavení.
Tarp Sleeve je mimochodem nejpodceňovanější příslušenství vůbec: s ním tarp v dešti sroluješ i rozvineš, aniž by zbytek zmokl.
Na čem nakonec záleží
Rigging je řemeslo, ne vědění. Nenaučíš se ho tím, že si tohle přečteš, ale tím, že si své postavení třikrát uděláš na zahradě, dokud nesedí – a pak jednou ve tmě. Potom ti zabere čtyři minuty a už o tom nepřemýšlíš.
Když začínáš: průběžná hřebenová šňůra, A-Frame, 45 stupňů, napnuté, dost nízko. S tím projdeš skoro každou nocí ve střední Evropě.